Tomáš Dubský: Pouze zdravá krajina nám dá zdravé potraviny

Čvc 23, 2024

V posledních dnech zažíváme řadu zemědělských protestů, a to nejen u nás v České republice, ale v celé řadě evropských zemí. Kdo a proti čemu vlastně protestuje? Každá země má své specifické problémy, ale jedno společné protesty přeci jenom mají. Jsou tím výhrady k nastavení Společné zemědělské politiky EU. Je opravdu vše tak špatné, jak je nám to podsouváno?

Určitě se shodneme na tom, že je třeba ubrat byrokracii, zjednodušit a zpřehlednit dotační podmínky a lépe vysvětlovat a obhajovat kompenzace za opatření blízká přírodě. Slyšíme i výtky k častým kontrolám, ale to již souvisí s množstvím dotací a kompenzací (v zemědělství je více než 200 dotačních titulů!). Čeho se ale obávám více, je zesilování hlasu, že pouze neustále se navyšující produkce je ta jediná správná cesta. Často slyšíme, že když vyčleníme část produkční plochy „pro přírodu“, stoupne cena potravin a pravděpodobně budeme trpět hladem. Zneužívají se slovní spojení jako potravinová soběstačnost a potravinová bezpečnost. Nikdo už neříká, že vzhledem k novým šlechtitelským a technologickým postupům produkce naopak neustále stoupá.

Proto jsem rád, že jsme společně s předsedkyní Výboru pro životní prostředí – Janou Krutákovou rozjeli sérii seminářů „Krajina z druhé strany“. Semináře se zaměřují na důležitost krajinného plánování a možnost samospráv se do této činnosti aktivně zapojovat. Krajinné plány, územní plány, komplexní pozemkové úpravy, ale i rozhodnutí komu a za jakým účelem pronajmeme obecní pozemky. To je poměrně velké množství nástrojů, které mají obce ve svých rukou. V naší obci právě dokončujeme pozemkové úpravy a vnímám to jako zásadní krok pro možnost podívat se na krajinu novým pohledem. Začínáme obnovovat původní polní cesty, vysazujeme stromy a celkově chceme krajinu více zpřístupnit. Nespornou výhodou je poloha obce, neboť se nacházíme v chráněné krajinné oblasti, a to je již velkým garantem odborného přístupu.

Když se však oklikou vrátím na začátek k otázce zemědělství, tak si myslím, že „zdravá“ krajina a zemědělství mohou jít ruku v ruce. Nikoliv snahou o neustálé navyšování výroby, ale spíše cestou investic, finalizací výroby a zkracováním dodavatelských řetězců. Velkou šancí je i podpora regionálních produktů a jejich prodej třeba v obecních prodejnách.

Nezapomínejme, že pouze ZDRAVÁ KRAJINA NÁM DÁ ZDRAVÉ POTRAVINY.

Autor: Tomáš Dubský